“Odkaz přesahuje hranice života: V našich činech, myšlenkách a dědictví objevujeme nekonečnost AfterLife.”
Projekt AfterLife se zabývá konceptem existence po smrti a zdůrazňuje význam toho, co po sobě zanecháváme. Podstatou je myšlenka, že každý z nás by měl po své smrti zanechat něco trvalého. Zatímco někteří lidé zanechávají své potomky a tím přispívají k pokračování lidského rodu, jiní se rozhodují pro vytvoření artefaktů různých forem, často s vírou v reinkarnaci.
Projekt však také nabízí perspektivu, že možná nic takového neexistuje a naše životy jsou omezené na “tady a teď”. AfterLife proto klade důraz na relativnost a vzácnost času a prostoru a povzbuzuje k zamyšlení nad tím, co pro jednotlivce znamená život po smrti a jak si tento koncept představují.
Období zpracování:
2023-
Typ projektu:
Alternativní Multidisciplinární
Designový proces:
Design Thinking
Moje role:
UX/UI Designer
V samotném úvodu jsem vedl spousty neformálních a spontánních diskuzí, aby jsem lépe pochopil představy a myšlenky lidí ohledně mého projektu. Tento přístup je pro mě klíčový, protože mi umožňuje získat široké spektrum názorů a lépe porozumět tomu, co lidé očekávají nebo jaké mají představy o konceptu, na kterém pracuji.
Tyto neformální rozhovory mi poskytly cenné informace, které mi pak pomáhají přizpůsobit a vylepšit můj projekt tak, aby co nejlépe vyhovoval potřebám a očekáváním cílového publika.
Zaznamenal jsem, že respondenti měli často rozdílné názory na to, jak by měl vypadat život po smrti. Někteří respondenti vnímali po-smrtnost v digitálním světě jako něco, co by mohlo fungovat, ale jejich představy se lišily v závislosti na okolnostech smrti a jejím dopadu.
Abych tyto rozmanité názory lépe pochopil a strukturoval, využil jsem metodu Mapy Empatie. Tato metoda mi umožnila rozdělit a analyzovat myšlenky mých respondentů, což mi poskytlo jasnější přehled o jejich představách a obavách, a tím mi pomohlo lépe porozumět, jak by měl můj projekt reagovat na tyto různorodé pohledy.
Pragmatičtí realisté: Tato skupina lidí přistupuje k smrti prakticky a realisticky. Nezabývají se příliš spekulacemi o životě po smrti, ale soustředí se spíše na to, co mohou udělat pro lepší život zde a teď. Mohou mít tendenci plánovat dopředu a zajímat se o hmatatelné způsoby, jak zanechat po sobě odkaz.
Spiritualisté: Tato skupina se vyznačuje hlubokým zájmem o metafyzické aspekty existence, včetně života po smrti. Můžou věřit v reinkarnaci nebo jiné formy duchovního pokračování po smrti. Tito lidé často hledají hlubší smysl a spojení s něčím větším než je samotný fyzický život.
Digitální pionýři: Tato skupina je fascinována možnostmi, jak technologie, zejména umělá inteligence a digitální stopy, mohou ovlivnit naše pojetí smrti a života po ní. Mohou být otevřeni myšlence digitálního po-smrtného života nebo způsobů, jakými mohou digitální technologie zachovat naše vzpomínky nebo identitu.
Na základě předchozích diskuzí, použití empatické mapy a kategorizace respondentů bylo klíčové pochopit, co mají všechny skupiny společné. Hlavním zjištěním bylo uvědomění, že smrt je konečná. Jako designér jsem cítil potřebu tento problém přeformulovat a nabídnout alternativní pohledy a řešení, jak se dívat na otázku smrti a existence po ní.
Přísaha “After Life”
Já, tvůrce projektu “After Life”, slibuji:
Zavazuji se k respektu a uznání odkazů, které překlenují čas a inspirují do budoucna.
Poté, co jsem analyzoval společné rysy v názorech respondentů a uvědomil si význam konceptu konečnosti smrti, sestavil jsem Canvas teorie změny. Tento nástroj mi umožnil strukturovaně přistupovat k vyvíjení inovativních řešení a alternativních pohledů na smrt. Canvas teorie změny mi pomohl identifikovat klíčové faktory, které by mohly ovlivnit změnu v percepci a přístupu k tématu smrti a posmrtné existence, a také definovat cesty, jak tyto faktory adresovat a transformovat do konstruktivních návrhů v rámci mého projektu.
Vize tohoto projektu představuje jednu z nejdůležitějších základů, které posilují designové myšlení a slouží jako inspirace pro designéra.
