Téma: Coworking centra v Melbourne/Práce s libovolným zdrojem dat
Data set: https://data.gov.au/dataset/ds-vic-aea00682-ba0f-49c1-a98a-2b92b302123f/details?q=
Proč jste si daný dataset vybrali?
Zajímalo mě zda existuje nějaká tato databáze v Austrálii.
Z jakého zdroje jste ho získali?
Nejprve jsem vyzkoušel https://datasetsearch.research.google.com/ poté jsem byl odkázán na data.gov.au
V jakém formátu jste si dataset stáhli?
XLS
Jsou k datasetu přiložena metadata?
Ano a dokonce odkaz přímo na detail těchto metadat: https://discover.data.vic.gov.au/dataset/aea00682-ba0f-49c1-a98a-2b92b302123f
Je uvedeno, jakým způsobem byla data sbírána?
Ne, žádná ze stránek a detailů neuvádí jak toto data byla sbírána.
Je dataset uživatelsky čitelný? Dokážete popsat, jaké typy dat obsahuje, resp. jak je strukturovaný?
Skvěle čitelný – struktura obsahuje sloupce a rozdělení na název, adresu, odkaz na webové stránky, gps lokaci/geopointy.
Setkali jste se s určitými bariérami během získávání a poznávání se s datasetem?
Ano, původně jsem chtěl vědět jak to je celkově s Austrálií ne jenom s Melbourne. Některé data sety jsou placené například Statista a podobně. Nakonec jsem si zvolil Melbourne přijde a udělal jsem dobře. Je dost zvláštní že třeba jednotlivé státy drží rozdílné okruhy data setů. Proč třeba Victoria tento data set má k dispozici a Western Australia nikoliv. Atd.
Ahoj, já jsem Pavel a pracuji pro jednu korporátní společnost jako UX/UI Designer. Jak tak koukám, tak asi nevymyslím nic extra nového
Hned ráno vyběhávám s aplikací Strava, která o mě vede a porovnává data o mých sportovních výkonech (ne, že bych jich bylo hodně, ale rád si zaběhám, nebo si vezmu kolo a vyrazím ven).
Do práce často jezdím městskou dopravou a vzhledem k tomu, že se zde používá systém “tapování”, má každý buď papírovou jízdenku nebo plastovou kartu s kreditem. Díky tomu TransPerth nejenže ví, kolik mám kreditu na kartě, ale také přesně odkud a kam jsem jel, v kolik hodin a kolik mě to stálo. Systém také eviduje, kolikrát jsem kartu ztratil, takže když jdu pro novou, mám už na čele nálepku “Pan opět ztratil kartičku”.
Pracuji převážně večer, a tak se často stane, že nestihnu poslední vlak domů, a proto využiji koloběžku “Neuron”, která často generuje smršť notifikací s exkluzivní nabídkou slev, protože ví, že kromě té koloběžky nebo Uberu nemám moc na výběr.
Často poslouchám elektronickou hudbu při práci, a tak SoundCloud nebo YouTube kanál často rozšiřují můj standardní playlist tím, že mi nabízejí poslechnout si nějaký podobný styl. No a když chci zažít nějakou nostalgii, tak si zapnu Shazam a podívám se jakou hrůzu jsem si měl v oblibě třeba před pěti lety. Když jdu na párty, musím mít vždy s sebou ID, protože bez něj se tady do klubu nedostanete. Ne že bych vypadal na méně než 18 let, ale u vstupu musí zkontrolovat, jestli jsem v jiném klubu ve městě nezpůsobil nějakou ostudu a nemáte BAN.
Protože mám slabost pro digitální vizualizaci a nejsem v tom moc dobrý, studuji hned několik online kurzů a krok za krokem se učím zlepšovat. Online platformy jako Coursera nebo Domestika shromažďují dost informací o mém pokroku a také o tom, který kurz by mě mohl v budoucnu zajímat.
Obecně:
Seminář byl pro mě místem, kde jsem se začal skutečně identifikovat s tím, co chci dělat – což jsou v mém případě různé druhy alternace – speciálně, futuristický a spekulativní design. Během semináře jsem začal dotahovat projekty, které jsem měl uložené v šuplíku, a dále je rozvíjím což je asi to nejlepší co mě mohlo potkat, protože vše dělám na poslední chvíli a často soukromé projekty nedotahuji. Moc rád zkoumám nové trendy a experimentuji s nápady, a seminář mi dal prostor pro tuto kreativitu. Jsem zkrátka stále nadšený a těším se na další výzvy.
Reflexe individuálního projektu (Afterlife):
Práce na mém individuálním projektu Afterlife mi poskytl příležitost nejen zkoumat alternativní pohled na po-smrtnost, ale také sdílet své myšlenky a koncepty s ostatními. Cítím, že jsem našel svou vášeň ve futuristickém a spekulativním designu a vytváření konceptů, které mohou posunout hranice našeho myšlení. I přesto, že projekt není zcela hotový, jsem přesvědčen, že mi tato zkušenost poskytne cenný základ pro budoucí tvorbu a práci v oblasti UX/UI designu. Zkrátka a dobře, konečně mám místo, kde mohu být sám sebou, ne jen tím komerčním designérem z korporátu a kdo ví? Třeba mě zrovna tohle prostředí bude jednou živit.
Ráno po probuzení:
Před obědem:
Cestou domů z práce nebo školy:
Večer před spaním:
Splnění všech úkolů v práci (kreslení drátových modelů)
Nákupy.
Pozorování západu slunce.
Miroslav Florian – Kdybych byl jen tráva.
Když jsem přišel do obchodu IKEA, abych si koupil poslední chybějící díl své skříně, nečekaně jsem tam narazil na bývalého spolužáka, kterého jsem neviděl už mnoho let. Toto setkání bylo pro mě příjemně překvapivé
Večer na nábřeží
Byl pozdní podzimní večer a město bylo zahaleno do mlhy, která se valila z řeky. Martin stál na kamenném nábřeží, držel v ruce kávu a očekával setkání, které mělo určit jeho budoucí směr. Oči měl upřené na zapadající slunce, jehož oranžové záře se odrážely od řeky. Připomnělo mu to západ slunce, který viděl cestou z práce, jenž mu ten den pozvedl náladu.
Na schůzku přišla Anna. I přes šero bylo vidět, jak se jí tvář mění. “Mám novou práci,” začala nejistě. “Odjíždím za týden.”
Martina to zaskočilo. Byl připraven slyšet něco o jejich společném projektu, ale ne tohle. Zatímco Anna mluvila, Martinovy myšlenky se vracely k tomu, jak ten den sestavoval novou skříň a jaký klid a řád to přineslo do jeho bytu.
Když Anna skončila, Martin si uvědomil, že toto rozloučení může být novým začátkem. Možná je to šance začít znovu, stejně jako když ráno otevřel nový balíček s díly skříně a začal sestavovat. Promluvil: “Pojďme toho využít, dokud tady ještě jsi. Máme týden.” Anna souhlasila a společně se vydali zpět do města, připraveni užít si poslední společné chvíle, než nové začátky odnesou každého jiným směrem.
Kniha “Speculative Everything” od Anthonyho Dunneho a Fiony Raby zkoumá roli spekulativního designu ve vizualizaci možných budoucností. Autoři tvrdí, že design by měl přesahovat řešení problémů a klást otázky, které pomáhají vizualizovat a diskutovat o potenciálních budoucnostech. Tento přístup nejen vyzyvá stávající designové paradigma, ale také podporuje hlubší zapojení do společenských, etických a politických důsledků designu. Kniha vyzývá k širšímu přemýšlení o dopadu designu na svět.
Ve snu jsem se ocitl v zapomenutém starém městě, kde se všechny budovy zdály být postavené z knih místo cihel. Každá kniha představovala jednu historii nebo příběh, který se odvíjel, jakmile jsem se jí dotkl. Většinu snu jsem trávil tím, že jsem se procházel úzkými uličkami a na každém rohu objevoval nový příběh, až mě nakonec cesta dovedla k náměstí, kde všechny příběhy dohromady tvořily obrovskou mozaiku života.
Když jsem si hrál se psem, zaujalo mě jaké má krásné oči. Pro mě je pes snad lepším přítelem než kterákoliv lidská bytost.
Ráno po probuzení:
Před obědem:
Cestou domů z práce:
Večer před spaním:
Robert Burns – Modlitba před smrtí
Dneska mě dost překvapilo chování mého spolubydlícího. Jsem si jistý, že má nějaké pocity úzkosti se kterými si neví rady.
Na kraji vesnice
Na kraji vesnice, kde se polní cesty mění v zvlněné stezky lesem, stála stará dřevěná chata. Byla to chata, o které se vyprávěly příběhy. Říkalo se, že zde kdysi dávno žil starý bylinkář, který znal lék na každou nemoc.
Jednoho podzimního rána, když se mlha ploužila mezi stromy a slunce se snažilo prorazit skrz šedivou clonu, mladá dívka jménem Eliška se rozhodla vydat na procházku právě k této chatě. Byla zvědavá, chtěla najít staré bylinky nebo alespoň nějaké stopy minulosti, které by ji spojily s příběhy, které slyšela od své babičky.
Jakmile vstoupila do chaty, zazněl pod jejími nohami podlahový prkno s hlasitým skřípotem. Eliška se zalekla, ale neutekla. Místo toho prozkoumala každý kout.
V jednom rohu našla malou truhlu. S těžkým srdcem ji otevřela a našla v ní svazek zaschlých bylin a starý, zažloutlý papír. Byl to recept – ne na lék, ale na elixír štěstí.
Recept byl jednoduchý, obsahoval pouze tři ingredience: kapku rosy, lístek z prvního jarního květu a prach z motýlích křídel. Eliška se usmála. Ačkoli neměla možnost elixír skutečně vyrobit, pocítila hluboké spojení s minulostí a s tajemstvím, které chata skrývala. Při odchodu si vzala jednu z bylin jako památku a vrátila se domů s pocitem, že objevila kus kouzla, které bylo skoro zapomenuto.
Z knihy “The Great Gatsby” od F. Scott Fitzgeralda:
“Gatsby believed in the green light, the orgastic future that year by year recedes before us. It eluded us then, but that’s no matter—tomorrow we will run faster, stretch out our arms farther… And then one fine morning—So we beat on, boats against the current, borne back ceaselessly into the past.”
Byla tma a kolem mě zuřila válka. Kolem mě se ozývaly výbuchy a křik vojáků. Přes kouř a prach jsem jen stěží viděl na pár metrů před sebe. Všude byly trosky budov a rozbitá vozidla. Najednou jsem uslyšel hvízdání, které bylo stále hlasitější, až se náhle ozval ohlušující výbuch. Pak jsem se probudil, nebyl to moc dobrý pocit.
Dneska mě na zahradě zaujal řev papoušků. Bylo skvělé je pozorovat na stromech do kterých foukal vítr.
Konstantin Biebl – S lodí jež dováží čaj a kávu.
Dneska mě překvapilo jak nám spadnul asi 100 letý strom z chodníku do vozovky. Přišel k němu soused a začínal nám říkat jak žije celý život v této ulici a u tohoto stromu si hrál jako dítě.
Nalezená oáza
Karel, opuštěný lovec ve vysokých horách, jednoho rána objevil skrytou oázu s jezírkem a lesem. Když se tam vydal, aby si odpočinul, vynořil se z houštin obrovský medvěd. Připravený na boj, cítil adrenalin v žilách, ale předtím, než se mohl bránit, mezi nimi stála dívka s dlouhými zlatými vlasy. Její přítomnost změnila atmosféru, medvěd zaujal klidnější postoj a Karel pochopil, že tato divoká zvířata ji respektovala. Dívka ukázala Karlovi cestu, jak se vrátit do vesnice, ale Karel se rozhodl zůstat v této oáze a objevovat nové krásy, které dosud neznal.
“Vlčí hnízdo” od Bernarda Cornwella:
“U brány se na nás usmála kouzelnice, která se jmenovala Máří Magdaléna. Byla to vyhublá žena s obličejem ve kterém se střídala odmítnutí a vyjádření sprostosti.”
Dneska se mi zdálo ve snu jen že si hraju se psem a jsem v nějakém cizím domě. Vím jen že to bylo pozitivní, ale to ostatní nechápu.
Nádherný západ slunce na Scarborough beach. Miluju jak nás všechny spojí to kouzlo barev a energie pro jeden jediný moment.
Ráno po probuzení:
Před obědem:
Cestou domů z práce:
Večer před spaním:
Ranní objev na trhu: Ráno jsem se rozhodl navštívit místní trh, abych našel speciální ingredience pro nový recept, na kterém jsem chtěl pracovat. Po procházce mezi stánky se mi podařilo sehnat čerstvé bylinky a exotické koření, které jsem potřeboval. Po návratu domů jsem se rozhodl pustit do vaření, a když jsem ochutnal výsledek, byl jsem nadšený z dokonalé harmonie chutí.
Setkání s dlouho neviděným přítelem: Odpoledne jsem se rozhodl udělat si procházku do blízkého parku. Při procházce jsem náhodou narazil na svého dlouho neviděného přítele z univerzity. Trávili jsme společně hodiny vzpomínáním na staré časy a plánováním budoucnosti. To setkání mi přineslo velkou radost a novou energii.
Spolupráce na týmovém projektu: Večer jsem se zapojil do týmového projektu ve firmě, kde jsme měli za úkol vyřešit složitý problém v naší oblasti. Spolupráce s kolegy byla úžasná, každý přinesl své nápady a dovednosti do hry. Díky naší efektivní komunikaci a synergii jsme nakonec dosáhli skvělých výsledků, které byly oceněny i nadřízenými.
Večerní relaxace s oblíbenou knihou: Později večer jsem si našel čas na klidnou relaxaci s mou oblíbenou knihou. Ponořil jsem se do jejího světa plného dobrodružství a neuvěřitelných příběhů. Knížka mě dokonale pohltila a na chvíli jsem zapomněl na všechny starosti a stresy dne.
Jan Skácel – Ticho
Dneska mě překvapilo to, že nám přišel pošťák přímo k domu aby doručil zásilku osobně, bez toho aniž bychom mu otevřeli branku.
Tajemství zlatého jezera
Na okraji města, kde zelené pastviny ustupovaly vysokým horám, se nacházelo tajemné zlaté jezero. Místní pověsti tvrdily, že jeho voda měla léčivé síly a při západu slunce se na jeho hladině zrcadlil obraz minulosti i budoucnosti.
Jeden odvážný cestovatel, jménem Lukáš, se rozhodl tuto legendu prověřit. Při svém průzkumu objevil starobylý medailon, který měl prý moc přivolat ducha jezera. S medailonem pevně v ruce se odhodlal zůstat u jezera až do setmění.
Když slunce klesalo za obzor, voda se začala zlatě třpytit a na jejím hladině se objevil záhadný obraz. Byl to zjev ducha staré moudrosti, který Lukáši ukázal cestu k uctění přírody a harmonii se světem kolem nás.
S medailonem jako znamením jejich spojení, Lukáš odešel z jezera jako nový člověk – s hlubším porozuměním a obdivem k síle přírody, kterou se rozhodl chránit a ctít po zbytek svého života.
“Stříbrné město” od Philipa Pullmana:
“Ve stínu temných lesů na okraji města se skrývala tajemná jeskyně, o které se vyprávěly mnohé legendy. Prastaré stěny jeskyně zdobily vyryté runy a nad vchodem visel záhadný symbol, který přitahoval dobrodruhy a učence z celého světa.”
Dneska se mi zdálo o tom, že jsem se zamiloval do člověka z práce, ale nikdy jsem ho v reálném životě nepoznal. Byl to zase pocit nadšení a plné euforie. Zvláštní bylo potom probuzení, že nic z toho není pravda.
Dneska mě zaujala nádherná duha nad městem.
Ráno po probuzení:
Před obědem:
Cestou domů z práce:
Večer před spaním:
Ranní jogging v parku: Ráno jsem si dal jogging v místním parku, abych načerpal energii a zlepšil kondici.
Návštěva výtvarné galerie: Dopoledne jsem navštívil výtvarnou galerii, kde jsem si prohlédl aktuální výstavu moderního umění a inspiroval se pro své vlastní tvůrčí projekty.
Oběd s rodinou v oblíbené restauraci: Po návratu z galerie jsem si užil společný oběd s rodinou v naší oblíbené restauraci, kde jsme si povídali o našich plánech a událostech posledních dní.
Odpolední cyklistický výlet: Odpoledne jsem se vydal na cyklistický výlet po okolních cyklostezkách a objevoval nové scenérie a přírodní krásy.
Večerní kurz vaření: Večer jsem se zúčastnil kurzu vaření, kde jsem se naučil nové recepty a techniky, které jsem si chtěl vyzkoušet doma.
Milan Knížák – Opatři si kočku
Dneska mě překvapil můj rekord v běhání na čas.
Hvězdný tanec
Na odlehlé planetě Altair-IV vládla klidná atmosféra, dokud se nezačaly dít podivné věci. Hvězdy nad obzorem začaly v noci tančit, měnící své obvyklé pozice a tvořící záhadné vzory na nebi. Obyvatelé planety se vydali na cestu za moudrým starcem z vesnice, který byl známý svou moudrostí a znalostmi astronomie.
Starý muž, jménem Kael, seděl pod rozložitým stromem a sledoval nebeské tance. “To, co vidíme,” začal pomalu, “je důsledek kosmické události, která je vůbec největší, jakou Altair-IV kdy zažila.” Obyvatelé se mu zdáli nechápavě.
Kael vysvětloval, že jejich hvězda, Altair, ve spojení s nedávným průletem asteroidu, vytvořila gravitační pole, které narušilo obvyklý pohyb hvězd na obloze. “Je to příležitost k poznání,” dodal Kael s úsměvem. “Možná se nám otevřou nové obzory, nové cesty ve vesmíru.”
Obyvatelé se rozhodli přijmout tuto změnu s otevřenou myslí. Na nebi se náhle objevilo další záhadné taneční vzory, a lidé se usmívali do noci, plni naděje a očekávání na to, co přinese nová kosmická realita.
Karel Čapek – RUR
Víte pomocí těch vodiček mohl dělat co chtěl. Mohl dostat medúzu se Sokratovským mozkem,…
Ve snu jsem plaval a topil se, bylo to dost nepříjemné, ale krátké. Více si už nepamatuji.
Zaujalo mě jak mi stárnou ruce. Psal jsem na počítači když jsem se podíval na své prsty. Uvědomil jsem si jak ten čas letí, vždyť už jsem snad v polovině života…
Ráno po probuzení:
Před obědem:
Cestou domů z práce:
Večer před spaním:
Jozef Mach – Teplá noc
Dneska mě překvapil rozhovor s mojí spolužačkou která měla problémy ve vztahu. Nikdy jsem ji neviděl brečet, bylo to pro mě zdrcující.
Legendární poklad na Zapomenutém ostrově
Ve starobylém knihkupectví objevil Martin zaprášenou knihu s titulkem “Ztracené proroctví”. Při listování v ní narazil na stránku s podivnými symboly a starobylým textem, který vyprávěl o skrytém pokladu ukrytém na opuštěném ostrově. Martin se rozhodl, že se vydá na dobrodružnou cestu za pokladem.
Po měsících příprav a plánování se Martin vydal na moře. Cesta nebyla snadná – čelil bouřím, nebezpečným útesům a tajemným vodním vílám. Nakonec však dorazil na ostrov a začal hledat důkazy o existenci pokladu. S pomocí starobylé mapy a své důvtipu objevil skrytou jeskyni, kde se nacházel poklad – starověká soška z čistého zlata.
Martin se vrátil domů bohatší o neocenitelný poklad, ale ještě více ho naplňovalo dobrodružství a pocit, že objevil něco, co bylo ztraceno po staletí.
Na schůzku přišla Anna. I přes šero bylo vidět, jak se jí tvář mění. “Mám novou práci,” začala nejistě. “Odjíždím za týden.”
Martina to zaskočilo. Byl připraven slyšet něco o jejich společném projektu, ale ne tohle. Zatímco Anna mluvila, Martinovy myšlenky se vracely k tomu, jak ten den sestavoval novou skříň a jaký klid a řád to přineslo do jeho bytu.
Když Anna skončila, Martin si uvědomil, že toto rozloučení může být novým začátkem. Možná je to šance začít znovu, stejně jako když ráno otevřel nový balíček s díly skříně a začal sestavovat. Promluvil: “Pojďme toho využít, dokud tady ještě jsi. Máme týden.” Anna souhlasila a společně se vydali zpět do města, připraveni užít si poslední společné chvíle, než nové začátky odnesou každého jiným směrem.
Pavel Šrut – Sisyfos
Z terasy horského hotelu je pěkná vyhlídka. Už se blíží N. Jde to s ním s kopce Od pěti k jedn ale jsou chvíle.
Hádal jsem se s rodinou ale zvláštní na tom bylo že nebyla moje. Přitom jsem měl pocit, že je to moje rodina v podstatě jsem znal i ta jména ale neznal.
Dneska mě zaujal náš dům z kolonizačního období Austrálie. Jeho architektura má v sobě má tolik příběhu.
Ráno po probuzení:
Před obědem:
Cestou domů z práce:
Večer před spaním:
Vybra jsem si sbírku poezie “Slezské písně” od Petra Bezruče, konkrétně “Ostrava”.
Dneska mě dost překvapilo arogantní chování našeho agenta v coworking centre. Byl na nás tak nepříjemný že jsem si říkal, asi nemám chuť se tím trápit a zabývat aby mi to samotnému zkazilo den, ale zároveň mě to dost šokovalo. Co se stalo? Ptal jsem se sám sebe.
Stín zapomenuté minulosti
Ve starém antikvariátě jsem objevil zahalený portrét mladé ženy, jejíž oči mě okamžitě zaujaly. Byly plné tajemství a smutku, jako by nesly příběh, který čekal na vyprávění. Rozhodl jsem se tedy zjistit více o jejím osudu. Pátrání mě zavedlo do starého sídla na okraji města, kde žila před mnoha lety.
Lidé, které jsem potkal, mi vyprávěli o její tragické lásce k mladému umělci, který byl odsouzen za zločin, který nespáchal. Při procházce v parku jsem narazil na staré listiny, které odhalily skryté důkazy o jeho nevině. Díky nim byl konečně rehabilitován a mohl opět nalézt klid.
Samuil Maršak, překlad Jiří V. Svoboda
Král s vojákem se pohádal, kdo vic je, který z nich. “Pojď mezi lidi, řekl král, a zeptáme se jich.”
Zdálo se mi že jedu na koni strašně rychle, někam kde to znám a cítím se být jako doma.
Dneska mě zaujala v rozhovoru pro moji diplomovou práci moje respondentka které ikdyž je 80 let tak zněla, jakoby byla ve stejném věku jako já. Úžasné.
Ráno po probuzení:
Před obědem:
Cestou domů z práce:
Večer před spaním:
Mustaj Karim, překlad Olga Jelínková
Když běží chlapec bosonohý z přílivu moře po okraji, za patou se mu jako hvězdy oblázky v písku blýskají.
Dneska nemám pocit, že by mě něco překvapilo. Jsem trochu vyčerpaný ze všeho. Možná je to to co by mě mohlo překvapovat? Nevím…
Tajemství staré knihy
V malém antikvariátě na rohu ulice jsem objevil starobylou knihu s vypáleným názvem na zlatém přebalu. Zajímala mě, protože ve mně vzbuzovala tajemství a vzrušení. Rozhodl jsem se ji koupit a vrátit se s ní domů.
Když jsem otevřel knihu, objevil jsem stránky pokryté nečitelnými symboly a záhadnými obrazy. Při prohlížení jsem v jedné z kreseb objevil mapu, která vedla k neznámému místu v lese za městem. Rozhodl jsem se, že se tam vydám.
Po náročné cestě hustým lesem jsem nakonec našel ztracenou jeskyni, která byla zahalena věčným šerem. Uvnitř jsem objevil starobylý svitek, který obsahoval zprávu od dávného cestovatele. Ten mi přinesl odpověď na dlouho hledanou otázku o ztracené civilizaci, která kdysi obývala tuto oblast.
S novým poznáním jsem se vrátil domů s pocitem, že jsem objevil něco víc než jen starou knihu – objevil jsem zapomenutý kousek historie, který mě naplnil obdivem k minulosti.
Viola Fischerová, Domek na vinici
Tak jsme se nacházeli ty na špičkách před zdí já vzteklá za dveřmi. Klepal jsi lstivě jako jezinky a já jsem otvírala. těm zbloudilým dvěma – aby nebyli sami.
Nemůžu dýchat, topím se! To je jediné co si pamatuju.
Dnes mě zaujal zpěv mého spolubydlího který to rozjel ve sprše. Nikdy jsem nikoho takhle zpívat nezažil. V tom pozitivním smyslu.
Ráno po probuzení:
Před obědem:
Cestou domů z práce:
Večer před spaním:
Daniela Fischerová, Duhové pohádky
Básnička o červené. Červená ta svítí. Červeně se řítí rozsvícený vlak. Zraju! Chceš mě? Křičí třešně. Plamen křičí: Nezhasneš mě! Letím” křičí pták. Horký červen polem kývá. Na poli si nahlas zpívá rudý vlčí mák.
Dneska mě překvapila zima v Austrálii. Ne že by to bylo zrovna místo stoprocentně tropické kde se zrovna nacházím ale měl jsem už dnes večer pocit, že si vezmu zimní bundu. Klimatické změny v našem čase…
Stín na zdi
Ve starém domě na okraji města žil pan Novák, který se věnoval renovaci a sbírání starožitností. Jednoho dne při čištění půdy narazil na starý obraz, který byl zahalen prachem a pavučinami. Obraz zobrazoval temnou krajinu s osamělým stromem, na jehož kmenu byla vyrytá inicialy “M.D.” a datum 1857.
Intrigován tajemstvím obrazu, se rozhodl pan Novák pátrat po jeho původu. V městském archivu objevil staré záznamy, které odhalily, že “M.D.” byla zkratka pro Markétu Dvořákovou, mladou dívku, která žila ve stejném domě před více než sto lety.
Další den, během procházky kolem starého hřbitova, pan Novák narazil na hrob Markéty Dvořákové, který byl záhadně opuštěný a zarostlý plevely. Rozhodl se, že obraz odnesl na hřbitov a zavěsil ho na strom, pod kterým byla Markétina hrobka.
Od té doby se obraz stal součástí místní legendy. Každý, kdo projde kolem hrobu Markéty Dvořákové, může vidět stín, který se objevil na zdi obrazu – stín, který připomíná osamělost a tajemství, které přetrvalo po staletí.
Aliens: Infiltrator” by Weston Ochse
Night. Everyone who should have been in bed, except Cruz. He couldn’t sleep, plagued by flashbacks from his past. He worked in a lab, experimenting with a substance known as “black goo” on a specimen he called Rat-X. Cruz had a tough upbringing on a Weyland-Yutani distribution planet and eventually joined the Colonial Marines. His experiences in combat, especially encounters with xenomorphs, deeply affected him, leading to his current work in xenobiology.
Dnes si nepamatuju že bych měl nějaký sen. Asi se mi spalo dobře.
Když jsem si hrál se psem, zaujalo mě jaké má krásné oči. Pro mě je pes snad lepším přítelem než kterákoliv lidská bytost.
Ráno po probuzení:
Před obědem:
Cestou domů z práce:
Večer před spaním:
Sonet X. z oddílu Kytka pod kříž ze sbírky Modlitby básníků, autorka: Anděla Janoušková
Když světy vichřicí jsou rvány, jsi klid a láska jen ty sám. U tebe pokoj nalezám, zde léčím neklid vočkovaný.
Rychlost doručení balíčku Australské pošty.
Stín na zdi
Ve starém domě na okraji města žil pan Novák, který se věnoval renovaci a sbírání starožitností. Jednoho dne při čištění půdy narazil na starý obraz, který byl zahalen prachem a pavučinami. Obraz zobrazoval temnou krajinu s osamělým stromem, na jehož kmenu byla vyrytá inicialy “M.D.” a datum 1857.
Intrigován tajemstvím obrazu, se rozhodl pan Novák pátrat po jeho původu. V městském archivu objevil staré záznamy, které odhalily, že “M.D.” byla zkratka pro Markétu Dvořákovou, mladou dívku, která žila ve stejném domě před více než sto lety.
Další den, během procházky kolem starého hřbitova, pan Novák narazil na hrob Markéty Dvořákové, který byl záhadně opuštěný a zarostlý plevely. Rozhodl se, že obraz odnesl na hřbitov a zavěsil ho na strom, pod kterým byla Markétina hrobka.
Od té doby se obraz stal součástí místní legendy. Každý, kdo projde kolem hrobu Markéty Dvořákové, může vidět stín, který se objevil na zdi obrazu – stín, který připomíná osamělost a tajemství, které přetrvalo po staletí.
Charles Baudelaire – Malé básně v próze
Se srdcem pokojným jsem stanul nad Paříží, na hoře, odkud lze se dívat na ten svět špitálu, hampejzů, očistců, pekel, mříží.
Ve snu jsem se ocitl v zapomenutém starém městě, kde se všechny budovy zdály být postavené z knih místo cihel. Každá kniha představovala jednu historii nebo příběh, který se odvíjel, jakmile jsem se jí dotkl. Většinu snu jsem trávil tím, že jsem se procházel úzkými uličkami a na každém rohu objevoval nový příběh, až mě nakonec cesta dovedla k náměstí, kde všechny příběhy dohromady tvořily obrovskou mozaiku života.
Dneska mě zaujala křižovatka kterou jsem projel v noci na motorce. Nikdy jsme netušil že je tak obrovská.